Možná máte okolo sebe někoho blízkého, kdo zůstává i přes velkou bolest v nějakém vztahu. Může to být vztah partnerský, přátelský nebo i pracovní.
Nejčastěji se ale jedná o vztah partnerský.
Tam se nám odchází nejhůř.
Zvažujeme, zdali opustit to, co jsme tak dlouho a pracně budovali. A jestli to jinde bude lepší.
Ale to, co nejvíc omezuje rozhodnutí odchodu je elementární
STRACH Z TOHO, ŽE BUDU SÁM/A 😞
A to je něco, co si my, kteří jsme to nezažili, neumíme představit.
A proto často
👉radíme
👉tlačíme
👉zlobíme se
👉manipulujeme v dobré víře, že děláme tomu druhému dobrou službu
Proč🤔?
Protože to neznáme. Nebo jsme na to už zapomněli.
Každý z nás má svoji cestu životem a tempo změn, které je jedinečné.
Stejně jako nemůžeme uspíšit vývoj ročního dítěte a chtít, aby umělo to, co pětileté, nemůžeme chtít po druhých, aby přijali naše tempo.
Co tedy funguje místo tlaku a manipulace?
To, co skoro vždycky☺️.
Laskavost a soucit. Empatické naslouchání. Podpora. Jemné naznačení, že naše podpora není vázaná na rozhodnutí nebo čas, který druhý člověk ke změně potřebuje.
To jsou ovšem vysoké mety. Mnoho lidí to nedokáže.
A tehdy přichází čas na to, aby si řekli i ti druzí. Ti, kteří se nacházejí v té tíživé situaci.
Aby sebrali odvahu a řekli: „Tímto mi nepomáháš. Prosím, vyslechni mě, podpoř mě a rady si nechej na chvíli, kdy si o ně řeknu.“
Ano, i toto je těžké. Chcete to velkou kuráž💪.
Ale já věřím, že se z toho stane jednou něco normálního. Že budeme vzpomínat, jak jsme na druhé tlačili stejně, jako dnes vzpomínáme třeba na dobu, kdy ženy nemohly volit.
Je to jen na nás. Mluvme spolu o tom a ono se to začne měnit 😊.
