Ještě teď si živě pamatuju tu energii, s jakou se mi tyto věty hodily v hlavě v době, kdy jsem začala blíže prozkoumávat svoji ženskou část.
Byla to doba, kdy jsem zjistila, že je mi dobře ve společnosti žen, že miluju nosit dlouhé sukně, pořizovat si květiny, drahé kameny a svíčky. Začala jsem opatrně a pomaličku hledat svoji cestu k tanci, zpěvu a dalším kreativním formám.
A tehdy jsem měla pocit, že KONEČNĚ JSEM ŽENA! TA SPRÁVNÁ ŽENA!
No, jak sami cítíte, nebyla to tak úplně pravda. Jen jsem se ocitla trochu mimo rovnováhu a potřebovala jsem si dosytit ženskou energii a tento stav jsem si zaměňovala s tím, po kterém jsem vnitřně toužila.
Měla jsem pocit, že jsem se KONEČNĚ NAŠLA. Že teď přesně vím, co jsem do té doby dělala špatně a jak mi v tom společnost házela klacky pod nohy ve formě tlaku na výkon a celospolečensky přijímaného nastavení, že toho musím HODNĚ DOKÁZAT.
No, byla jsem tehdy ještě hluboko v roli oběti a měla jsem pocit, že jsem našla řešení a tím pádem i původce všeho zla 😊. ( Ano, dnes o tom dokážu psát s humorem, ale tehdy jsem se moc nesmála.)
A toto období bylo také obdobím, kdy jsem nejvíc tlačila. Kromě sebe (Být ještě víc ženská atd.) jsem hodně tlačila na svého muže. Ten chudák moc nechápal, co se ses mnou děje a dost ho to vyděsilo. Upřímně se mu nedivím. Ale tehdy jsem se divila. A jak! Jak je možné, že nevidí, jaká jsem TEĎ úžasná a jak moc jsem se změnila. Jak na sobě přece makám, abych pro něj byla lepší ženou! Jak to, že ze mě necítí tu ŽENSKOU ENERGII?
No, on viděl jen to, že se mu vzdaluju. Že mi přestává rozumět a že po něm něco chci. A že toho nebylo málo! Chtěla jsem totiž, aby když já jsem teď konečně ta ŽENA, aby on byl ten MUŽ!
Uf. Je mi teď zpětně těžko za něj. Kolik jsem toho po něm chtěla a hlavně HNED. Jsem totiž od přírody netrpělivá a můj muž mi přišel do života, aby mě učil právě trpělivosti.
To jsem ale v tu chvíli neviděla. Tehdy mě jen neuvěřitelně štvalo, že se nechce změnit.
Vedlo to hodně daleko a málem to byl důvod našeho rozchodu.
Po dlouhém období temna, kdy jsme žili spíš vedle sebe než spolu se ale něco začalo měnit.
Já jsem si uvědomila, jak moc jsem se odchýlila od své podstaty. Ale zároveň jsem pochopila, že to bylo nutné a potřebné pro další krok. Vrátila jsem se více do rovnováhy a začala chápat, že na muže prostě nesmím tlačit. Vždyť i já nesnáším, když na mě někdo tlačí.
A tehdy jsem se začala uvolňovat. A došlo mi, že tohle je ta podstata ženství. Ne dlouhé sukně a voňavé svíčky (i když to obojí miluju dodnes), ale uvolnění se a nelpění. Plynutí s proudem života a puštění kontroly.
No a s puštěním kontroly se mohl najednou (😊) začít uvolňovat i můj muž a stoupat si do své mužské síly. Být ten aktivnější a iniciativnější z nás dvou. Ale ne vždy. Někdy. Protože oba v sobě máme jak vnitřního muže, tak vnitřní ženu. A oba můžeme jak plynout, tak akčně makat.
A voooo tom to je 🙂
Dnes tedy více než dřív cítím, že můžu být ženou vedle svého muže tehdy, když ho nechám mužem být. A tehdy se dějí velké věci.
Pokud i vy chcete najít rovnováhu ve svém vnitřním světě a slyšet, jak to mají druzí-nejen ženy, ale i muži, přijďte na některý z našich Mužsko-ženských kruhů Rovnováha, které pořádám s mým blízkým kamarádem Vladimírem Bartošem 🙂
Více o těchto sdílecích kruzích najdete zde: https://veru-brazdilova.cz/muzsko-zenske-sdileci-kruhy-rovnovaha/
A aktuální nabídka vypsaných termínů je zde: https://veru-brazdilova.cz/
