Jsi v pořádku tak, jak jsi

🧐Kolik z nás může říci s jistotou, že jsme spokojení sami se sebou?

🧐Kdo přijímá sám sebe se vším všudy?

🤭No, moc lidí bychom asi nenašli…

🧐A proč tomu tak je?

Odpověď bude skrytá, kde jinde, než v našem dětství.

Právě tam jsme poslouchali věty jako „Buď zticha! Nemluv tolik! Jak to sedíš? Narovnej se! Proč nic neříkáš? Učeš se! Jak se to chováš? Proč jsi zase tak špinavý? Nehraj si s tím zlobivým chlapečkem! … „

Čili věty, které nám dávaly, více či méně najevo, že jsme ŠPATNĚ. Že si nás v dané situaci rodiče přejí jiné. Lepší. Hodnější. Poslušnější. Reprezentativnější.

Uf. Cítím tu tíhu ještě teď.

Splnit vše nešlo. A to jsme se mnozí tolik snažili! Měnili jsme své chování, oblékání, prožívání emocí, postoj těla atd. Ale jako by to stále nebylo dost.

Někdo měl štěstí, že za tyto odchylky od očekávání rodičů sklidil „jen“ tyto věty. Jinde se chyby odměňovaly fyzickými či psychickými tresty.

Kdo nikdy neslyšel věty typu “Takhle tě maminka/tatínek nebude mít rád.“?

Já vím, naši rodiče dělali to nejlepší, co mohli. Nikdo je neučil o traumatu a přehnaných očekáváních. Oni sami si prošli stejnou honbou za hodnou holčičkou a hodným chlapečkem.

Proč to sem tedy všechno píšu?

Abychom pochopili, proč se nás ta jednoduchá věta „Jsi v pořádku tak, jak jsi.“ tolik dotýká. Proč při jejím citlivém vyslovení cítíme husí kůži a zimnici po celém těle. Proč se nám derou do očí slzy.

Protože přesně po tomto jsme toužili! Přáli jsme si každou buňkou svého těla slyšet rodiče říkat „Jsi v pořádku. Je to v pořádku. Nic se neděje. Spolu to zvládneme.“

Ano, situace se v poslední době ve výchově hodně mění a mnoho dnešních dětí přesně tyto věty slýchává. A já jsem pokaždé z toho tak trochu naměkko. Protože jen to poslouchat dělá dobře i mému vnitřnímu dítěti.

Ale většina z nás dospělých, jsme to nikdy neslyšeli.

Co tedy s tím?

Začněte si to říkat sami. Klidně na začátku jen ve své hlavě. Ve chvílích, kdy se vám nedaří. Vyměňte hlas vnitřního kritika za tuto laskavou větu „Jsi v pořádku tak, jak jsi.“.

Nebo požádejte někoho blízkého, aby vám tuto větu v danou chvíli říkal tak dlouho, dokud si ji nedokážete říct sami.

Nebo si ji napište na papír a pověste na lednici, vedle postele nebo napište rtěnkou na zrcadlo v koupelně.

Udělejte to pro sebe! Uvidíte, že budete sami k sobě laskavější a třeba se vám otevře cesta k větší SEBE-lásce a SEBE -přijetí. A za to to stojí, ne? 😊