Každý z nás máme nějaké potřeby. Potřebu lásky, důvěru, spolupráce, intimity, odpočinku, podpory, upřímnosti a spoustu dalších.
☺️Je to něco, co je společné všem lidem. Ať už jde o prezidenta nebo žebráka na ulici. Každý z nás touží po uspokojení potřeb. Některých víc a některých míň. A také některé uspokojení je jasné a čitelné a jiné je méně zjevné.
Například potřeba intimity se může projevovat touhou po sexuálním spojení. Ale také přáním hlubokých a intimních rozhovorů. Chvil, kdy můžeme obnažit ne naše tělo, ale naši duši. Chvíle, kdy cítíme, že na nás někomu záleží a chce s námi trávit čas tímto způsobem.
A tady se začínáme dostávat k „jádru pudla“. Většina lidí si totiž myslí, že od uspokojování našich potřeb jsou tady druzí lidé. Když jsme byli dětmi, uspokojovali naše potřeby rodiče nebo jiné dospělí lidé.
Jak jsme dospívali, měli jsme se naučit, že naplňování potřeb je úkol nás samotných. V určité chvíli jsme se měli o své štěstí a dobrý pocit zasloužit sami. To se, ale často nestalo. A to z několika důvodů. Buď jsme zažili tzv. „hyperprotektivní rodiče“, kteří se starali o naše potřeby neustále a nedovolili nám naučit se tuto dovednost. Nebo jsme od rodičů obkoukali to, že je v pořádku požadovat naplnění našich potřeb od druhých.
Známe to všichni v různých obměnách. „Pokud mě miluješ, tak mi s tím pomůžeš.“ „Ale o tom přece vztah je-že já vyhovím tobě a ty zase mě.“ „Ty mě ani nepohladíš!“ „Udělalo by ti něco, když bys mně někdy pochválil tu večeři?“
🫣Cítíte to? Tu zoufalou snahu si na druhých „vyhádat“ naplnění našich potřeb?
🔥Třeba potřeba intimity. V partnerských vztazích často ožehavé téma. Máme pocit, že nám partner nenaslouchá. Nebo nás dostatečně nezahrnuje doteky či láskyplnými pohledy. Ano, je to smutné a bylo by krásné, když bychom to zažívali každý den.
Otázka ale zní-Proč to partner nedělá🧐? Tady může být příčin mnoho. My ženy někdy nedokážeme své potřeby komunikovat včas. A proto se stává, že je komunikujeme až ve chvíli, kdy jsme úplně vyprahlé a frustrovaná. No a takovou ženu má málokterý muž chuť obejmout a pohladit.
Dalším důvodem je, že často ani sami nevíme, co potřebujeme. Cítíme nedostatek, ale nevíme, jak ho naplnit. „Chci teď horkou vanu nebo vyslechnout?“ Někdy si ani neklademe tyto otázky a rovnou svou frustraci „vyblejeme“ na partnera, který chudák vůbec netuší, že se něco děje a je zaskočen silou našich emocí.
🧐Jak z toho ven?
Prvním krokem je naučit se naslouchat svým potřebám. Vědět, které potřeby jsou v mém životě důležité a které méně. To ale obnáší duševní práci. Musíme si najít čas, kdy se nad tímto tématem zamyslíme. A také je potřeba umět číst své emoce a pocity. Vědět, že když cítím tohle, tak potřebuji naplnit tuto potřebu.
Uvedu vám příklad.
Jste žena, která přicházíte domů po náročném dni v práci, nesete nákup, vaše energie je hodně nízko a doma najdete nepořádek a netečné členy rodiny.
Co se v tu chvíli stane? Pravděpodobně ve vás propuknout emoce jako hněv, frustrace, znechucení, zoufalství a další. Podle toho, jací jste.
V tu chvíli si můžete položit otázku-jaká potřeba teď volá po naplnění🧐?
Je to odpočinek? Je to potřeba podpory? Potřeba nějakého řádu a pořádku?
Protože podle toho se bude měnit to, co vám v danou chvíli udělá dobře.
🧐Pokud potřebujete odpočinek, můžete odložit nákup, odejít do koupelny a dát si horkou sprchu. Pokud vás naštval nepořádek, můžete si promluvit s členy domácnosti o tom, že je pro vás důležité přijít do uklizené domácnosti. A pokud je za tou obrovskou frustrací pocit, že jste na všechno sama a nikdo vám s ničím nepomůžu, nebude sprcha tím, co vám pomůže. Budete se muset sama zamyslet nad tím, jak přizpůsobit chod domácnosti tomu, abyste cítila naplnění potřeby podpory ze strany dalších členů domácnosti. To je ovšem na hlubší rozhovor a organizaci práce.
🤗Dává vám to smysl?
Mnoho potřeb si ovšem můžeme (a měli bychom) naplnit sami, bez nutnosti účasti druhých lidí. Například pokud mám potřebu pořádku, můžu si udržovat pořádek ve svém počítači, mobilu, na pracovním stole a ve své hlavě. Zbytek prostor, které nemohu vždy ovlivnit, nechat svému osudu a nelpět na pořádku vždy a všude.
Naplnění našich potřeb je prostě naše práce. Nikdo není zodpovědný za naplnění našich potřeb. Pokud chcete žít naplněný život, věnujte si nějaký čas a zamyslete se nad tím, jak si naplňujete své potřeby, jak je komunikujete druhým. Možná se pak ve vašem životě objeví více radosti a lehkosti. A to už stojí za trochu námahy, ne😊?
