Dnes je v nabídce tolik různých kruhů pro ženy nebo i pro smíšené skupiny, že si člověk může vybrat, jestli chce kruh s tancem, se zpěvem, v meditací nebo třeba s kakaovou ceremonií. Všechno jsou to krásné akce, pokud se vám trefí do vkusu a sedne vám organizátor a jeho energie.
Já jsem se rozhodla svolávat kruhy pouze sdílecí. Je to tím, že jsem se v roce 2019 absolvovala seminář, který organizovala organizace Natural spirits. (https://naturalspirit.cz/) Ale vlastně všechno začalo ještě o nějaký čas dřív. Moje skautská vedoucí nám totiž jednou udělala sdílecí kruh na setkání vedoucích a ten byl tak nádherný, že jsem cítila chuť to zažít znovu. Proto ten kurz.
Kurz byl nádherný. Probíhal v Brně v jedné škole a bylo nás tuším něco kolem 30 mužů a žen. Zaměření měl poradní kruhy ve vzdělávání a vedl ho úžasný Joe Proviser. Více se o něm můžete dozvědět třeba zde: https://www.linkedin.com/in/joe-provisor-m-a-lmft-a9b6575
Joe měl takové nadšení pro věc a držel energii bezpečí tak, jak jsem to do té doby neznala. Měla jsem pocit, že je to poprvé v mém životě, kdy nejsem nervózní ve skupině cizích lidí. Najednou odpadlo moje neustále kontrolování toho, co dělám, co říkám a jak u toho proboha vypadám. Najednou jsem ucítila klid, který jsem už téměř neznala.
Měla jsem za sebou dost náročné období ukončování studia v období, kdy už jsem naplno pracovala. A najednou mi někdo nabídl možnost vypnout všechny kontrolní mechanismy a „jen“ být. Sdílet a naslouchat. Žádné omáčky okolo. Žádné filozofické debaty. Žádné hodnocení a žádné odsuzování. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v nebi nebo v ráji. Každopádně na místě, kde si lidé rozumí a touží po tom rozumět si ještě víc.
Došlo mi, že jsem objevila něco, co je tak trochu závislost. Ale v tom slova smyslu, že tam není žádný vedlejší efekt, který by vám život ztěžoval. Naopak. Jako by můj život najednou začal být víc zaostřený a já jsem najednou toužila po tom poznat víc sama sebe. A také druhé lidi. Toužila jsem sedět a poslouchat příběhy druhých celé dny a týdny. Protože v každém příběhu byl střípek schovaný pro mě.
Někdy to bylo uvědomění, jak krásný život žiju a vděčnost za lidi, kteří jsou okolo mě. Často se mi i dodnes stává, že mě zalije velká vlna vděčnosti za moje dětství, které bylo šťastné a klidné. Další uvědomění bylo třeba to, jak velice odlišně jiní lidé vnímají svět. Jak stejná událost může na různé lidi působit jinak. A stále znovu se dodnes přesvědčuji o tom, jak těžké je zbavit se navyklého reflexu soudit, hodnotit a škatulkovat. Jak jednoduché je někoho odsoudit a zařadit do škatulky „Ten je ale divnej.“ než otevřít srdce a hledat v sobě pochopení pro odlišnost toho druhého.
Tento můj první velký kruh pro mě byl něco jako první kapitola knihy, která vás fakt chytí a díky které nemůžete knihu odložit. Otevřel ve mně místo, které volá po pozornosti a které se tetelí blahem pokaždé, když zasednu do nějakého kruhu. V tu chvíli padají obranné valy a celý můj systém se uvolňuje, protože přichází chvíle, kdy není potřeba si na nic hrát, ale stačí jen být.
A proto kruhy svolávám dodnes. Pokud cítíte, že vás oslovuje představa, kterou jsem popsala, tak koukněte na nabídku aktuálních kruhů a přijďte.
