Nevím jak vy, ale já jsme většinu života utíkala před tím, co zavánělo něčím nepříjemným. Pokud to šlo, tak jsem udělala první poslední, abych nemusela čelit nepříjemnému rozhovoru, telefonátu nebo situaci.
Možná je to tím, že my vysoce citliví nesnášíme konflikty a tak se jich snažíme vyvarovat. Milujeme totiž soulad a harmonii. A taky nesnášíme hněv. Protože, když jsme naštvaní, vypíná se naše empatie a to je naše základní emoce.
Asi to taky souvisí s tím, že jako žena jsem v dětství a dospívání (tak jako většina žen mého věku) nebyla vedena k práci s hněvem. Protože „Hodná holčička se přece nevzteká!“ A když neumíte pracovat se svým hněvem, vyhýbáte se situacím, kdy byste ho mohli potřebovat.
No, nebo je to prostě a jednoduše tím, že nikdo z nás nechce čelit situacím, kdy je ten „špatný“. Protože v dětství to bylo synonymum toho, že nedostaneme od rodičů lásku. Tu dostávají hodné holčičky a hodní chlapečci.
A tak jsem se skrze tuto strategii útěku před nepříjemným situacím dostala až k úzkostem. A ty mi ukazovaly vlastně jen ty negativní scénáře a já se téměř nonstop připravovala na to, „co by“.
No, byla to dost velká práce. A hlavně jsme vlastně vůbec nežila šťastný život.
Pak jsem ale pochopila, že musím najít svoji odvahu. A ta je velký kamarád s hněvem. A když jsem ji našla, začala jsem ji víc a víc poznávat a zapojovat ji do života.
A zjistila jsem, že v mnoha situacích se ten negativní scénář nestane. A když se stane, tak je ta nepříjemná chvíle za chvíli pryč, vzduch se pročistí a je mnohem líp.
Takže jsem skrze odvahu začala žít to, co jsem chtěla. Začala jsem dělat rozhodnutí nikoliv ze strachu, ale z odvahy. Z odvahy být jiná, dělat nekonvenční rozhodnutí a být v pohodě s tím, že to někteří lidé nechápou. Protože já taky nechápu mnoho rozhodnutí druhých lidí. A přesto je mám ráda nebo k nim cítím respekt.
Za většinou strachů je esenciální strach z toho, že nám lidi nebudou mít rádi a opustí nás. Strach z opuštění je v nás velice hluboko zakořeněný, protože jako děti bychom nepřežili.
Teď ale nejsme děti a můžeme přežít. Můžeme být sami sebou a žít život s odvahou.
Jste v kontaktu se svou odvahou? Jste odvážní? A pokud ne, chcete takoví být?
Ke změně stačí jeden malý krok. Udělejte cokoliv, co vám pomůže být v kontaktu s odvahou. Jakmile to udáte jednou, další kroky budou mnohem jednodušší. Protože už víte, že to jde a že je to vlastně docela příjemné.
Tak nám všem přeju více odvahy žít tak, jak si sami přejeme!
A pokud tu odvahu chcete podpořit na některém kruhu, tak budu jen ráda🙂Aktuální nabídku najdete zde: https://veru-brazdilova.cz/
