Nastává nejtemnější období v roce. A spolu s ním přichází i naše vlastní temnota. Tedy to, co jsme potlačili, odsoudili a zastrčili někam dozadu s pocitem, že to třeba zmizí. Že se za to nebudeme muset stydět. Že už nebudeme muset znova cítit tu bolest jako tehdy. Že se nebudeme cítit bezmocně a opuštěně. Ono to tam ale pořád je. Stejně jako stará, zapomenutá svačina […]

Možná máte okolo sebe někoho blízkého, kdo zůstává i přes velkou bolest v nějakém vztahu. Může to být vztah partnerský, přátelský nebo i pracovní. Nejčastěji se ale jedná o vztah partnerský. Tam se nám odchází nejhůř. Zvažujeme, zdali opustit to, co jsme tak dlouho a pracně budovali. A jestli to jinde bude lepší. Ale to, co nejvíc omezuje rozhodnutí odchodu je elementární STRACH […]

Zjišťuju teď, jak moc trauma ovlivňuje naše životy. Nejen „ta velká traumata“ jako dopravní nehoda, úmrtí blízké osoby nebo týrání. Jedná se taky o mnoho malých situací, které se nám v dětství nebo později nepovedlo zpracovat a na které jsme zůstali sami. Nebyl tam tehdy nikdo, kdo by nás podržel a podpořil.