Zjišťuju teď, jak moc trauma ovlivňuje naše životy. Nejen „ta velká traumata“ jako dopravní nehoda, úmrtí blízké osoby nebo týrání. Jedná se taky o mnoho malých situací, které se nám v dětství nebo později nepovedlo zpracovat a na které jsme zůstali sami. Nebyl tam tehdy nikdo, kdo by nás podržel a podpořil.

Jak jsi na tom s přijetím a prožívání emocí? Hlavně těch „negativních“? Píšu je v uvozovkách, protože se ví, že všechny emoce jsou pro nás životně důležité a bez nich bychom nepřežili. V pravěku stejně jako dnes. Jestli mi nevěříte, koukněte se to skvělé knihy Řeč emocí od Karly McLaeren. Tam o tom najdete mnoho. Nejvíc kontroverzní emoce jsou u nás smutek a hněv. Ty totiž […]

Rituál pouštění dítěte z rodičovské náruče do světa. Chvíle, kdy si obě strany uvědomí, že JE ČAS ODEJÍT a žít svůj život.