Velmi silná věta, která určovala mnoho rozhodnutí předcházejících generací žen. Možná jsi jedna z nich, nebo je jí tvoje maminka či babička.
🤔Nezdá se ti to?
Tak si zkus tu větu variovat na:
🤔CO TOMU ŘEKNOU KOLEGOVÉ Z PRÁCE?
🤔CO TOMU ŘEKNOU DĚCKA VE ŠKOLE?
🤔Hm? Jak to cítíš teď? Pořád nic?
Pokud se ti udělalo zle už při čtení první věty nebo i později, věř, že v tom nejsi sama. Možná ta věta nedává smysl v kontextu tvého života. Možná jsi nebyla nikdy v žádném kolektivu ostrakizována nebo šikanována. (I když to je dost málo pravděpodobné.)
Je ale klidně možné, že si tento silný program neseš ve svých genech nebo přesvědčeních, které jsou v tvé rodině.
Mnoho žen dřív nemohlo dělat to, co by si přály. Studovat to, co je bavilo. Svobodně si vybrat práci nebo koníčky. To, co dnes považujeme za normál, dřív bylo určeno jen pro pár šťastných.
Možná i ty máš ve svém rodě příběhy o válečných útrapách žen, pronásledování členů rodiny za minulého režimu, „pouhé“ nedovolení rodičů dělat vytouženou kariéru nebo vzít si toho, koho miluju.
🤔Znáš ty příběhy? Mluvíš se svými blízkými o tom, co má dopad i na tebe?
🤔Připadá ti, že se tě to netýká? Možná.
Ale možná taky ano. Třeba tyhle rodové vzorce souvisí s tvými životními rozhodnutími, s tvým hlasem vnitřního kritika, který ti nedovolí dělat to, co tě baví a plní nadšením.
Možná jsi pro druhé šedá myška, protože je to prostě jednodušší. Nebýt vidět a slyšet. Splynout s davem. Nechtít víc než ti nyní život přináší.
🤔Opravdu to tak je?
🤔Fakt ti to stačí?
🤔Je to důvod, proč ráno vstaneš z postele?
🤔Nechybí ti něco?
Jen se ptám…protože to sama dobře znám. I v naší rodině jsou takovéto příběhy.
A já jsem se rozhodla, že už nechci, aby řídily můj život. A proto jsem začala hledat způsoby, jak je přerušit a nepokračovat v nich.
A to, co je skvělé, že dnes existuje mnoho technik a průvodců, kteří ti pomohou a ty na to nemusíš být sama. Protože to fakt stojí za to!
