Rituál odpoutání dítěte

Tento rituál býval dříve součástí svatebního obřadu nebo mu předcházel. Jedná se o vědomé odstoupení z primární rodiny a vykročení na cestě k rodině vlastní. Někdy se může tento rituál nazývat Požehnání rodičů. Jde o chvíli, kdy dospělý syn či dcera opouští bezpečí rodičovského hnízda a vydává se budovat svůj život s někým jiným.

Nejedná se o rituál rozchodový. Ale pouštěcí. Rodiče nechtějí své dítě z života vyhnat. Chtějí mu ovšem dopřát svobodu, aby mohlo žít své vlastní chyby, propady a vzlety.

Dnes nám tento rituál velice chybí. Cítíme se v důsledku toho stále přitahováni k rodičům a oni nejsou schopní nás nechat jít. Je to přitom tak moc důležité!

Rituál je možné vytvořit pro celou rodinu-tedy rodiče s dítěte, nebo pouze pro rodiče. Nejvíce častým je ovšem rituál pro dávno dospělé dítě, které se nemůže nějakým způsobem odpoutat od rodičů. Skrze rituál může pojmenovat své obavy a strachy. Uznat je a připravit se na svobodný život, který je nutné žít se zodpovědností sami za sebe.

Pokud se rituál povede, měli by rodiče cítit, že se jim ulevilo. Sice si pro své dítě přejí to nejlepší, ale nemohou mu celý život umetat cestičku. A když se dítě staví na vlastní nohy, zbyde rodičům víc času a energie pro ně samotné.

A dítě? To by přes jisté obavy mělo cítit svobodu a volnost ve svých rozhodnutích a směru, kterým se chce dát. Mělo by cítit, že jen ono samo je strůjcem svého osudu. Rodiče s ním ještě nějakou dobu budou (Nebo již zemřeli.), ale teď je to už jen a jen na něm.