Cítit se v bezpečí je touha každého z nás. Je to touha vrátit se do mateřské náruče plné lásky a podpory. Touha moci na chvíli vypnout náš obranný systém a jen spočinout ve sladkém nicnedělání.
Všichni toužíme žít alespoň někdy v pocitu bezpečí. Je to dnes ale obtížné. Pokud koukáte na zprávy, čtete noviny nebo posloucháte rádio, můžete mít pocit, že bezpečí je něco, co snad ani neexistuje.
Ono to tak ale není. Bezpečí je náš vnitřní stav. A když prožíváme něco vevnitř, venkovní svět nám naše rozpoložení zrcadlí. Ukazuje nám smutek, když jsme smutní a smějící se lidi, když máme radost.
A stejné je to s bezpečím. Pokud jsem stále připravená na to, že odněkud přiletí rána, nadávka nebo křivý pohled, nebudu se cítit v bezpečí a ono tím pádem nebude ani přicházet venku. Pokud se ale naladím na pocit bezpečí, který je nejčastěji opravdu spojován s mateřskou náručí, ale jako dospělí lidé ten pocti můžeme zažívat i jinde, budu se cítit podporován a podpora a bezpečí se mi bude vracet.
Jak to vím? Protože přesně to se děje na kruzích. Když jsem se s kruhy setkala poprvé, ještě jsem mnoho nevěděla o tomto zákonu, kdy vnějšek zrcadlí náš vnitřek. Hodně mě proto překvapilo, jak bezpečné prostředí se na kruzích pokaždé vytvoří.
Dnes to chápu. Pokud totiž já, jako průvodce přicházím do kruhu a otvírám jeho prostor, utvářím tím atmosféru. Udávám tón. A když se sama cítím v bezpečí, dokážu ho nabídnout ostatním. A oni se na něj naladí a už v tom jedeme všichni 😊. Jedeme na vlně důvěry a bezpečí.
Právě proto je tak jednoduché sdílet na kruzích s dobrým průvodcem. Jak poznáte dobrého průvodce? Že se s ním cítíte v bezpečí. Nehodnocení, neodsuzováni, přijati. Můžete pak na chvíli odložit své brnění, kterým se chráníte před nebezpečím světa, a ukázat svá zranění, ale také svá vítězství. Za to se často také stydíme, protože se bojíme, že nám druzí budou závidět.
A teď otázka na tělo? Jak to máte vy s pocitem bezpečí? Jak vnímáte svět okolo nás? Jako nebezpečný? Nepřátelský? Místo, kde si musíte všechno vybojovat a urvat? Kde platí právo silnějšího?
A co kdyby to byl svět, kde si lidé pomáhají? Kde se podporují na své cestě? Kde si navzájem fandí a společně oslavují všechny úspěchy, protože ví, že úspěch jednoho je i úspěch jiného? Co kdybyste se v tomto světě cítili dobře a uvolněně? Co kdybyste už nemuseli bojovat a stavět obranné hradby okolo svých srdcí?
Myslíte si, že je to nemožné? Že je to utopie? Něco vhodné jen pro mnichy meditující v osamělosti vysoko v horách?
Není to tak. Můžete to zažívat i vy. Může to zažívat každý z nás. A každý den. Může se to stát vaší každodenností.
Jak? Začněte otevírat své srdce. Začněte riskovat to, že vás opět někdo zraní. Seberte odvahu a sdílejte s druhými své vnitřní prožitky. Ano, možná to zase schytáte. Ale třeba je to pro vás signál pustit tyto zraňující osoby ze svého života. Protože ti, kteří si zaslouží být ve vašem životě jsou ti, kteří vás podpoří.
Tak se nebojte-všichni. Buďme odvážní a pojďme vzájemně sdílet to, kým jsme a jak prožíváme svět. Protože skrze sdílení se tvoří mezi lidmi důvěra a ta pak vede k pocitu bezpečí.
Připadá vám to moc neuchopitelné a chcete příklad?
Dobře 😊.
Scénář č. 1: Žiju ve světě, kdy si musím všechno urvat a je tady plno nebezpečí. A píchnu duši u auta. Asi budu všechno svádět na silničáře nebo toho, kdo i prodal gumy. A budu si muset poradit sama. Což mě bude stát hodně sil. Nebo si budu muset zavolat a zaplatit někoho, kdo mi s tím poradí. Budu se na všechno cítit sama a potvrdí se mi, že svět je nepříjemné místo k žití.
Scénář č.2: Začala jsem se otevírat svým blízkým, víc s nimi mluvím a naše vztahy se staly hlubokými a láskyplnými. Proto když se mi stane stejná situace jako výše-tedy píchnu duši, zavolám o pomoc někomu, kdo vím, že mi přijede pomoct. A ten, protože mě má rád, přijede a pomůže mi. A třeba si ještě při té příležitosti popovídáme a zasmějeme se. Každopádně na konci akce oba odcházíme s pocitem, že je skvělé, že se o sebe můžeme navzájem opřít a že se nemusíme bát, že zůstaneme sami.
Už je to jasnější? 😊
Budujme vztahy, investujme náš čas do hlubokých rozhovorů a společných zážitků. Budeme pak cítit mnohem více důvěry ve své blízké a časem pak v celý svět. Ano, špatné věci se tím neztratí a nepřestanou se dít. Ale bude na světě o jednoho člověka víc, který se cítí dobře. A to už za to stojí, nebo ne? 😉
A pokud nevíte, kde začít, zkuste přijít na některý z mých kruhů nebo na jinou akci. Aktuální přehled najdete zde: https://veru-brazdilova.cz/akce-a-udalosti/
A o tom, jak kruhy fungují a co při nich můžete prožít najdete info tady:https://veru-brazdilova.cz/sdileci-kruhy/
