Moc bych si přála, aby se ve společnosti změnilo mnoho věcí. Aby to oceňování výkonu, dosažení vysokých cílů a vysokých výdělků, nebylo to jediné, co je oceňováno. Abychom se dokázali všichni podívat pravdě do očí a ocenit ty z nás, kteří pečují. Pečují o své děti, nemohoucí rodiče nebo nemocná zvířata.
Aby tato péče byla oceněna finančně. Proč? Protože tahle péče ukazuje v praxi něco hluboce lidského a krásného. Co to je? Je to jednoduché poselství
NEJSI MI JEDNO. ZÁLEŽÍ MI NA TOBĚ
Je to síla, že? Přiznat si to takto natvrdo. Péče totiž potřebuje jít ruku v ruce s láskou. A to často láskou jednostrannou.
Pečující totiž často dostávají nazpět velice málo. Občasný úsměv, tiché poděkování. A také pocit toho, že dělají něco, co je potřeba. Někdy je to těžké slyšet. Protože péče o druhé je obrovsky vyčerpávající. I tehdy, když na ni nejsme sami.
Právě proto, že dostáváme z té druhé strany často zpět tak málo.
Je to ale jen zdání. Protože pod tím vším je skrytá rovina pomoci.
Skrze pomáhání druhým se totiž stáváme lepšími lidmi.
To jako fakt?
To jako fakt!
Když se rozhodneme, že něčí potřeby jsou pro nás důležité natolik, že dočasně potlačíme ty naše, je to jasný důkaz velké lásky a altruismu.
Ovšem za předpokladu, že ta pomoc nepramení z pocitu „to se musí“ nebo „to je ode mě očekává“. Pak tak péče bude pravděpodobně velice vyčerpávající.
Pečujte tedy o někoho z úrovně, že jste se tak svobodně rozhodli?
Pak jste úžasným člověkem! Opravdu! Tohle není nadsázka nebo útěcha!
Každý pečující jedinec posiluje ve společnosti hodnoty lidskosti. Protože o tom to je-být člověkem. Být součástí skupiny lidí.
Pro mě jsou pečující lidé jedni z nejúžasnějších. Jsou to často lidé velice skromní. Nenajdete je na sociálních sítích, neposkytují tuny rozhovorů ani o tom nevypráví napotkání.
Často v sobě mají vnitřní klid, který bychom jim mohli závidět. Viděli a zažili totiž tolik, že každodenní klopýtnutí na cestě je nerozhodí. Mají nadhled a ví, že když nejde o život, jde o h.vno.
A tak si říkám, jaká je škoda, že si těchto lidí společnost neváží. Že je finančně neumí docenit. A přitom jsou to právě tito lidé, kteří nám ukazují, že můžeme být ještě lepšími lidmi, než jsme.
Pokud jste vy tím, kdo o někoho pečuje. Oceňte se za to! Přiznejte si, že jste dobrým člověkem. Už jen tím, že o někoho pečujete. Možná vám váš vnitřní kritik nedovoluje tuhle informaci přijmout. Přesto to zkuste. Řekněte sami sobě
JSEM DOBRÝ ČLOVĚK
Ne lepší než druzí. To by bylo povyšování. To, co je nutné, abyste si přiznali je fakt, že svou péčí vytváříte lepší svět. Svět, kde se o sebe lidé starají. S láskou. A ne z povinnosti, jak tomu bylo dříve.
A pokud nejste pečující osoba, můžete někoho ve svém okolí, kdo pečuje o druhé, ocenit. Říct mu, že to vidíte a že si toho ceníte. Nehodnoťte kvalitu péče ani způsob provedení. Oceňte jen ten fakt, že někdo pečuje. Že pomáhá druhým. Nabídněte pomoc nebo vyslechněte toho druhého. Péče je často náročná a klade na pečujícího velké nároky.
Proč je dobré si tohle vše uvědomit?
Protože se o tom moc nemluví, a to je škoda.
Navíc-každý z nás se může dřív nebo později ocitnout v roli toho, o koho se někdo stará. A tehdy budeme chtít, aby se o nás staral někdo, kdo péči nebere jako povinnost, ale projev lidskosti a lásky.
